KRONIKA 2006

Říjen 2006 - Hracholusky

Cestou na Hracholusky jsme vždy navštívili pomník sestřelené posádky B-17 Cpt. Fischera v Čemínech. Tento rok byla účast členů nadprůměrná. Součástí akce byly samozřejmě i střelby na pňovanské střelnici, kterých se zúčastnili i američtí veteráni. V této kategorii zvítězil Cpl. Erik Peterson. Dalším bodem programu byla návštěva města Stříbra, kde byla pro nás otevřena historická brána, na které američtí ženisté označili výšku a šířku přijíždějících vozidel. Toto označení je na bráně dodnes. Při večerním posezení u country hudby jsme byli zákeřně přepadeni skupinou SS pod vedením Otty Skorzenyho. Díky připravenosti několika našich vojáků se podařilo tento útok zlikvidovat a jednotka SS se vzdala. V pozdějších nočních hodinách se pár "otužilců" vrhlo do vody i se zbraněmi, aby vyzkoušeli jejich odolnost. V této době jsme měli připravené opečené prasátko jako překvapení od majitele penzionu.

14.10. Odhalení památníku Kdyně

Město Kdyně a pan starosta Jan Löffelmann nás společně pozvali na odhalení památníku věnovanému plukovníkovi Josefovi Hubáčkovi, místnímu rodákovi. Ten se vyučil zámečníkem a následně se přihlásil do Školy leteckého dorostu-oddíl pilotů. Po výborném absolvování školy byl přidělen ke cvičné letce spadající pod Letecký pluk ve Kbelích, konkrétně zde působil jako pilot a učitel létání. Z Francie, kam emigroval a kde létal a zároveň byl zraněn se posléze dostal do Velké Británie. V Duxfordu se začala formovat 310. československá stíhací peruť, v níž bojoval v období bitvy o Británii. Josef Hubáček byl těžce zraněn (průstřel hrudníku). Poté byl stažen z operační činnosti a přeškolen na dvoumotorová letadla. Po tomto výcviku mu byla dána možnost přelétávat s letadly z Kanady do Anglie v tzv. Atlantic Ferry Command. Byl prvním československým pilotem, který přeletěl Atlantický oceán jak na Catalině, tak na Liberátoru. Byl jedním z mála pilotů, kterým byla svěřena odpovědnost za leteckou přepravu vládních představitelů Velké Británie na místa jednání v době války. Na konci války obdržel mnoho vysokých vyznamenání z různých zemí Evropy a Ameriky. Po návratu do vlasti pracoval jako provozní ředitel Aerolinií. Ani na tohoto "zápaďáka" komunisté nezapomněli!!! Hubáček se existenčně zachytil jako lesní dělník na Šumavě, kde dožil zbytek svého života. Tohoto pietního aktu se zúčastnila také poradkyně čtyř amerických prezidentů, Češka paní Eliška Hašková Coolidge, která nás požádala o svezení v druhoválečném jeepu. Účast členů klubu byla vysoká, přijeli i kamarádi z pražské sekce.

1.10. Hnačov

Naše základna se v této době nacházela v kempu Nad Rybníkem u obce Hnačov. Na střelnici jsme jezdili za klatovskou slepičárnu. Na zpáteční cestě jsme zamaskovali svoji techniku, se kterou jsme následně "osvobodili" město Klatovy. Večer se vyhlašovaly výsledky střeleb, které tentokrát vyhrál klubový kaplan Duck. Závěrečný večer s country hudbou, tancem a neustále přeplněným barem se vydařil. 

11.8. Boskovštejn

Akci Boskovštejn organizoval Sgt. R. Monkey. Jeho žena Hana z této oblasti pochází a věděla, že je zde pomník amerického sestřeleného pilota. Vydali jsme se na 230 km dlouhou trasu. Tentokrát nejela celá skupina pohromadě, ale každý vyjel dle svých časových možností. Po dojezdu do cíle jsme zjistili, že Warrant Officer Oťas má technické problémy. Jednalo se o prasklou palivovou nádrž, kterou již měl demontovanou. Díky místním řemeslníkům se podařilo nádrž opravit. Druhý den ráno jsme společně s místní radnicí a čs. důstojníky vyrazili na místo sestřelu. Pietní akt proběhl bez problémů a všichni položili květiny k pomníku. Pilot Mustangu J. R. Jones byl sestřelen téměř na konci války v dubnu 1945. Dalším bodem programu byla návštěva hradu Bítov, kam jsme byli pozváni. Na nádvoří hradu jsme byli středem pozornosti nejen místních, ale i cizinců. Z hradu jsme se v odpoledních hodinách vydali na zpáteční cestu do Plzně. 

29.7. Plzeň - Bolevecký rybník

Společně s četou od 2. pěší divize, pod vedením Sgt. Mikiho, jsme na Boleveckém rybníku předváděli vojenskou techniku a zbraně z 2. světové války. Těšili jsme se velké návštěvnosti dětí a plzeňské veřejnosti. Jednalo se o jednodenní akci pod záštitou plzeňského obvodu č.1. Úřad nám za naši ochotu veřejně poděkoval. 

5.7. Kobylníky

Akci "Kobylníky" pořádal jako hlavní organizátor velmi aktivní člen klubu Sgt. Mirko Trubka. Tato lokalita má dlouholetou historii, dříve zde bývaly stáje pro koňská spřežení. Objekt byl kompletně zrenovován. Byla zde vybudována restaurace a ubytovací prostory. Rovněž bylo možné se vyspat ve stanu v tomto uzavřeném areálu. Tehdy Sgt. L. Rokos jezdil ještě v klobouku (na snímku ho půjčil Majorovi) a později se také vybavil předpisově. Na jedné fotografii je vidět Cpl. Moučka ve válečné uniformě s nášivkou 99.ID. Od té doby, co přešel do nového klubu ji přestal nosit. Také zde vidíme členy klubu, kteří z osobních nebo zdravotních důvodů přestali jezdit. Jsou zde vidět i členové, kteří již zemřeli. Z Kobylníků, které leží na břehu Slapské přehrady jsme se druhý den přesunuli na Šumavu do zaniklé obce Zhůří, kde se na Den nezávislosti koná každoročně pietní akt. 

Červen 2006 - Česká Kanada

Téměř vždy, při cestě na Českou Kanadu, se stavíme v obci Pole, kde je památník věnovaný velitelství 4. obrněné divize. Objekt je na území Spojených států, a tudíž neměli komunisté možnost jej zrušit. Ovšem i tak, tento památník osadili vegetací, která rychle roste, aby nebyl památník na očích. I tady jsme vždy pokládali kytici. V tomto ročníku se nám nepodařilo sehnat vhodné ubytování. Kemp neměl společenskou místnost, ale pouze bufet. Společné posezení se konalo venku. Jel s námi také kytarista a zpěvák "Fanánek", kterému venku vlhly struny. Druhý den jsme mimo jiné navštívili našeho kamaráda a majitele hotelů Peršlák- Hraběte Markuse Hausnera. Hrabě je také majitelem jeepa a pátral po vojákovi, který s jeho jeepem ve válce jezdil. Podařilo se mu ho vypátrat, vojáka následně pozval k sobě na návštěvu. Hrabě nechal přes údolí na svoje náklady vybudovat lávku, která spojuje ČR s Rakouskem. Počasí nám přálo, a tak jsme tuhle akci vyhodnotili jako plusovou. 

Květen 2006 - Návštěva muzea K. Tarantíka

Po Slavnostech svobody jsme se vydali do Air Parku ve Zruči u Plzně, kde jsme si užili velice příjemné odpoledne.

Květen 2006 - Konvoj vítězství 1945

Krásné časy v počátcích našeho klubu, když s námi ještě na Convoy of Liberty jezdili američtí veteráni. Například Erik O. Petersen, Charles Noble, Robert Gilbert, James Duncan a další. Naše tehdejší trasa se ještě jezdila přes Nepomuk, Domažlice, Plánici atd. V Přešticích na nás čekal vnuk G. S. Pattona a na jeepu s Convoy Commanderem Carabachou a Majorem odjel do Plzně před Peklo, kde na nás čekali stovky lidí. Druhý den (v sobotu) jsme pokračovali kolem Plzně (145 km) a v neděli jsme zakončili Slavnosti svobody tradiční přehlídkou.  

Květen 2006 - Ambasáda USA

2. ročník Liberty road Convoy. 

 V tomto roce byla účast klubů vojenské historie i veteránů opravdu bohatá. Mimo jiné, přišel mezi nás "ten třetí"- Milan Paumer, ten který se s bratry Mašíny probojoval do Západního Berlína. Z amerických veteránů přijeli: Corporal Erik Peterson, 2nd Lt. P. Kirkham (bratr posledního sestřeleného pilota na území ČR) a Major námořní pěchoty Charles Noble - syn Colonela Nobleho, který osvobodil Plzeň. Colonel Carabacha s Majorem Ferym měli tu čest vozit Ch. Nobleho po celou akci na jeepu. V tu dobu pracoval na ambasádě letecký přidělenec Edward Callagher s manželkou, ti také navštívili naší Vánoční párty v Božkově, oba uměli velmi dobře česky. Z Písku se dostavil také Milan Praus, ten se podílel na vzniku pamětní desky u mostu přes Vltavu u obce Temešvár. Po projetí všech známých náměstí jsme, jako každý rok, končili u Rudolfína.

25.4. Pietní akt Litice

V začátcích našeho klubu byla tato akce hodně navštěvovaná, jak je patrné z fotografií. V té době jezdilo do Čech hodně veteránů. Jedním z nich byl i Erik Peterson, který s naším klubem absolvoval mnoho akcí. Na jednom ze snímků je se Slávou Hrádkem, nyní jsou spolu mezi Nebeskými jezdci. Společně s našimi členy položil kytku k pomníku sestřelených letců.