.
CHRONOLOGIE OSVOBOZENÍ ZÁPADNÍCH ČECH AMERICKOU ARMÁDOU
Pattonovy revolvery: Osobní arzenál nejlepšího amerického generála
Vlak svobody
čekal na vlak z Karlových Varů
Mladší generace si dnes jen velice těžko dokáže představit, že by hranice mezi
státy byla těžko překročitelná a v překročení hranice do jiného státu by občanům
bránily orný pás okolo drátěného zátarasu s elektrifikací, pozorovatelny,
miny, nástražná osvěcovala a mnoho dalších vynálezů té poválečné doby.
Po skončení II. světové války v r.1945 až do roku 1950 se jakž takž dalo
přejít
hranici i když tato byla střežena z větší části finanční policií aby se
zabránilo pašování zboží. Po Únorovém komunistickém převratu v roce1948 se
ne všichni občané Československa smířili s narůstající mocí komunistů a
nastala největší intenzita opouštění republiky směrem do okolních
západních států kam v letech 1948-50 uniklo z republiky přes 23.000 občanů
/oficiálně uváděné počty/.
Na základě toho v červenci 1951 vstoupil v platnost zákon na ochranu
hranic který na hranice se sousedícími státy přinesl zostřující se režim
uplatňovaný vycvičenými a ozbrojenými příslušníky Pohraniční stráže se
psy. V souvislosti s případem o kterém se zde dále zmíníme a aby se
zabránilo podobným akcím incidentům, nechal tehdejší režim vytrhat koleje
na mnoha nevyužitých hraničních přechodech a posléze došlo k výstavbě tzv.
>Železné opony< hlavně mezi státy Rakousko a Německá spolková republika i
když můžeme říci že podobné metody ochrany hranic se týkaly i sousedních a
našich spřátelených států jako Německá demokratická republika, Polsko,
SSSR, Maďarsko.
Originální způsob k překročení uzavřené a hlídané hranice zvolila malá parta
občanů, která jednoduše projela na Západ
vlakem.
Na případ který se stal
přesně 11. září 1951 bylo tehdy státními orgány uvaleno informační embargo.Strojvůdce Jaroslav Konvalinka a Ašský zubní lékař Jaroslav Švec vymysleli plán útěku, který měl
za
hranice dostat
co
nejvíce lidí a nikdo při tom neměl utrpět ani škrábnutí. Rozhodli se zkrátka
unést vlak.
Bylo jim jasné, že zastavit kolos jako mnohatunový vlak, pohraniční stráže hlídající
tehdy hranice
prostě nezvládnou.
Útěk plánovali měsíce dopředu a uskutečnili až v den kdy strojvůdce
Konvalinka řídil expres z Prahy do Aše.
Přednosta stanice v Chebu Karel Truxa, který již
měl za sebou pětiměsíční pobyt v pracovním táboře, odsouzený byl za to že poskytl útočiště dvěma mužům, kteří se
skrývali před tajnou policií,
věděl že dnes bude řídit
Konvalinka. Spolu s manželkou, dvěma dětmi a tchýní nastoupili v Chebu,
přičemž
dělal že se s nimi nezná. Nastupují také další zúčastnění,
ti do Chebu
přijeli
osobním vlakem vypraveným z
Chomutova. V další
zastávce pak s cestujícími přistoupila manželka a
děti Jaroslava Konvalinky.
Celý plán měl jeden háček
a tím byl topič vlaku Kolabza který byl zapálený komunista
a s únosem by určitě
nesouhlasil, takže na něj Truxa
krátce před stanicí Aš
namířil pistoli a Konvalinka přidal páru aby
vlak mohl
nabrat co nejvyšší rychlost.
Ve
výletním vlaku toho dne jelo 111 lidí, z nichž většina vůbec netušila co se
chystá
a stane. Šlo o žáky Chebského
gymnázia kteří jeli na výlet se školou, pacienty kteří vyjeli na výlet a do vlaku
přistoupili až
ve
Františkových Lázních
a také 3 příslušníci 5.brigády PS Cheb - vojáci základní služby. Vlak
nicméně před Aší nabral rychlost,
projel stanicí
Aš, v zápětí přerazil dřevěnou závoru tvořící hranici a byl v západním
Německu.
Tam pak zůstali organizátoři s rodinami
a ještě jeden manželský pár,
který se poté rozhodl
na Západě
zůstat. Cestující kteří se
náhodou
ocitli na západní
straně hranic se mohli svobodně rozhodnout, buď zůstat anebo
se vrátit.
79 cestujících se nakonec rozhodlo vrátit
zpátky do Československa. Některé by však vůbec nenapadlo,
že později
svého rozhodnutí budou litovat. Byli totiž
nuceni projít výslechy
komunistické policie StB a už na nich
navždy
ulpěl prach něčeho podezřelého.
Mnoho z nich
pak mělo potíže jak ve škole
tak
v zaměstnání, prostě jim
nikdo nevěřil
že uvedli pravdivé důvody pro
svůj návrat
obzvlášť když se předtím na
nádraží v Selbu
dostali do styku samerickou
výzvědnou službou CIA mající za
úkol
provádět po celém světě
operace ve prospěch USA.
Povedená akce, nad kterou
tehdejší
političtí pohlaváři pouze
mrzutě skřípali
zuby
neměla následky pouze pro přímé účastníky, ale podle mnohých se 11. září 1951 zrodil
termín "Železná opona". Vlaková
souprava pak z Německa přijela nazpět až po měsíci - 11.10.1951.
7.1. - 9.1.1953 se v Karlových Varech konal soudní proces kde bylo
obviněno 11 osob "z velezrádných akcí" v souvislosti s Vlakem svobody.
Zúčastnění občané z Karlových Varů byli: Josef Sršeň (odsouz.na 22 let)
a Josef Čutka (odsouz.na 20 let).
